flame in the dark | #4

21. června 2018 v 21:17 | Ady |  flame in the dark
flame in the dark | OC | part 4 | 1174 slov

a/n: Nějak mě opustily nápady na články a nebo vůbec celkově nálada na psaní, takže teď tady ode mě asi moc článků nečekejte. Ale prozatím sem hodím alespoň další část tohohle. Enjoy, I guess.



ADRIAN

Vážně se mi na žádné dvojité rande chodit nechtělo.

Ne, že bych se nechtěl seznámit s Emmou. Nic jsem proti ní neměl. Vlastně mi přišlo, jako kdybych ji už znal. Nathan o ní totiž mluvil skoro pořád. Z jeho vyprávění jsem si byl jistý, že je to opravdu milá holka. Ale stejně jsem nechápal, proč se nás Nathan snažil dát dohromady. To bylo prostě… divný. Jak jsem mu na tohle mohl kývnout? Bože, vždyť to bylo skoro jako rande naslepo. A k tomu dvojité. Dvě nejhorší možná rande, která snad existují. Někdo by je měl zakázat.

Každopádně, už jsem to slíbil. Nemohl jsem z toho vycouvat. Teda mohl, ale bylo by ode mě hnusné to na poslední chvíli zrušit. Takový já nejsem.

Napsal jsem Lucy a domluvil se s ní, že pro ni zajdu. Je fakt divný, když musíte vyzvednout kamarádovo přítelkyni, abyste mu ji dovedli na rande. Chvíli před sedmou jsem tedy vyrazil. Lucy bydlela jen pár domů od nás, takže jsem to neměl daleko. Mám takové podezření, že právě takhle se s ní Nathan poznal. Nejspíš na sebe narazili, když jednou odcházel od nás. Vzhledem k tomu kolik času u mě trávil, tak bych se tomu ani nedivil.

Když jsem dorazil, Lucy už byla naštěstí připravená, takže jsem nemusel čekat dlouho. Bál jsem se, že budu muset ještě čekat venku, než se upraví a podobně. Znáte holky.

"Ahoj." pozdravil jsem jí, když vyšla ven. Usmála se na mě a pozdravila mě nazpátek. Následně nastalo trapné ticho, kdy jsme na sobě jen tupě zírali. Došlo mi, že jsme se spolu ještě nikdy pořádně nebavili. Vždycky jsme se maximálně jen pozdravili. Výjimečně jsme prohodili dvě nebo tři slova. Ale to bylo všechno. Takže tohle bylo fakt bezvadný. Díky, Nathane.

Odvrátil jsem zrak a zadíval se někam za ní. Nic zajímavého tam nebylo, ale bylo mi trapný na ni koukat. "Uhm…" odkašlal jsem si, abych přerušil to ticho. "Tak asi půjdeme, ne?" pokývl jsem tím směrem.

"Jo, jasně. Abychom to stihli." souhlasila se mnou. I v jejím hlase bylo poznat, že tohle shledává značně trapným. Otočila se a pomalu vykročila, čekajíc na mě. Vyrazili jsme tedy v tichosti směrem ke kavárně. Doufal jsem, že tam dorazíme hodně rychle. Ale přišlo mi spíš, jako bychom se s každým krokem vzdalovali.

"Takže…" prolomila tentokrát to ticho ona. "Připravený na svoje rande?" zvedla pohled ke mně s milým úsměvem na tváři. Debilní otázka. Ale oceňoval jsem její snahu o konverzaci.

Odfrkl jsem si. "Tohle všechno byl Nathanův nápad." ušklíbl jsem se a malinko se zamračil. "Já jsem na žádné rande chodit nechtěl."

"Zmiňoval se, že se ti tam moc nechtělo. A Emma z toho prý taky není moc odvázaná." přejela si dlaní po zátylku a tiše se zasmála. "Ale co ty víš." lehce mě dloubla loktem do boku. "Třeba si to nakonec ještě užijete."

"Tak já neříkám, že to není možné." zavrtěl jsem hlavou. Přišlo mi, že si s Em budu nakonec celkem rozumět. Koneckonců, už jsme měli jednu věc společnou - oba jsme museli snášet Nathana a jeho věčné otravování. (Dělám si srandu… Možná.) Ale to hned neznamenalo, že tam půjdu s nadšením. "Kdyby prostě Nate… já nevím…" mávl jsem rukou ve vzduchu a snažil se najít to vhodné slovo. "Dvojitý rande je prostě… no chápeš, co se snažím říct, ne?"

Vůbec netuším, jak mohla z toho blekotání něco pochopit, ale stejně mi to odkývala. "Myslím, že tě chápu." zasmála se. "Mně přijdou jako strašné klišé. Taková věc, kterou máš v každém třetím romantickém filmu." ušklíbla se. "Jako neříkám, že jsem proti slaďárnám. Já miluju romantické filmy a všechny ty couple things. Ahh… prostě romantika." přiložila si dlaň k srdci a uculila se, než zase trochu zvážněla. "Ale rozhodně bych do toho nechtěla takhle někoho nutit, navíc když spolu ti dva ani nechodí. To pak ztrácí to kouzlo."

"No… Tak nějak." pokývl jsem na souhlas. Já teda nemusel tyhle párové aktivity obecně, ale to je jedno. Aspoň z té poloviny jsem s ní souhlasil. Navíc jsem občas byl sám beznadějný romantik. Ale pšt, nemusí to hned všichni vědět. "Jenže Nate by byl schopný s tím otravovat ještě celé měsíce. Ten když si něco usmyslí, tak prostě nedá pokoj." Z povzdechem jsem nad tím zakroutil hlavou, nic nepopisovalo Nathana lépe. Dal jsem si jednu ruku do kapsy kalhot a kopl do kamínku, který se povaloval na chodníku.

"To je pravda." souhlasila se mnou Lucy se smíchem. "Dokáže být dost otravný. A taky dost tvrdohlavý." uznala. "Jednou jsme koukali na taneční vystoupení a on furt tvrdil, jak ten jejich tanec byl strašně prostý a jednoduchý. Byl přesvědčený, že to zvládne odtancovat taky. A no… Musela jsem ho vzít do nemocnice, protože si udělal něco se zády." zavrtěla pobaveně hlavou.

"To si pamatuju!" vzpomněl jsem si, jak mi o tom sám vyprávěl. "Pak dva týdny chodil a neustále si stěžoval, jak ho bolí záda. Zněl jako nějaký stařík." zasmál jsem se. Mluvě o jeho tvrdohlavosti, taky se mi vybavila jedna historka. "Mě se zase jednou snažil přesvědčit o tom, že Stan Lee a Bruce Lee jsou určitě příbuzní. Prý, že to nemůže být jen shoda příjmení." obrátil jsem oči v sloup. "Dokonce kvůli tomu napsal email Stanu Lee. Vlastně ne jeden. Myslím, že mu nikdy neodepsal a asi si ho hodil do bloku." Oba dva jsme se rozesmáli.

Když jsme se přestali smát, vyprávěla mi Lucy další příhodu, kterou s ním zažila. Byl jsem rád, že jsme našli něco, o čem jsme se mohli bavit. Uznávám, že pomlouvání a drbání vašeho kamaráda není zrovna to nejlepší téma. Ale furt lepší než jít v tom trapném tichu. A alespoň to mezi námi prolomilo ledy. Ještě po příchodu do kavárny jsme si stále navzájem vyprávěli různé historky. Už ne jenom o Nathanovi, ale prostě tak všemožně.

Usadili jsme se k volnému stolu v rohu a čekali na příchod těch dvou. Lucy mi zrovna vyprávěla o nějakém vtípku, který si její spolužáci vymysleli na jejich učitele, když v tu chvíli dorazil Nate i s Emmou.

"Hele, už jsou tady." upozornil jsem Lucy a pokývl jejich směrem. Emma se dívala na mě, a proto jsem jí věnoval co nejmilejší úsměv, který jsem uměl. Když už jsem se s ní měl dneska seznámit, tak abych aspoň udělal dobrý první dojem. Zazubil jsem se i na Nathana a zamával. Postavil jsem se, abych je mohl pořádně přivítat. V tu chvíli vyskočila i Lucy a hned se rozběhla k Nathanovi, jak jinak. Než jsem se nadál, už se ti dva líbali. Radši jsem odvrátil zrak, abych jim věnoval trošku soukromí.

A pak můj zrak spočinul na Emmě. Dívala se na ně a ten pohled v jejích očích… bolest, žárlivost, smutek. Láska.

Věděl jsem z Nathanova vyprávění, že by pro něj byla Emma ochotná udělat cokoliv. Stála po jeho boku, nikdy se k němu neobrátila zády. I když se k ní nechoval vždycky nejlépe, přehlížel jí a zapomínal na věci, které pro ni byly důležité. Přesto mu byla ochotná odpustit cokoliv. Vždycky jsem si říkal proč. Proč si od něj nechává všechno líbit?

Teď už mi všechno dávalo smysl.

previous | next
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama