books update_#171028

28. října 2017 v 19:08 | Ady
Podzim je moje oblíbené roční období. Jako stvořené proto, abych strávila celý den zabalená v posteli, s šálkem horké čokolády nebo čaje v jedné ruce, a v druhé nějakou dobrou knížku. Takže tady je pár recenzí na knihy, které jsem v poslední době přečetla. Konkrétně:
🍃 Šepotání (Anita Grace Howard)
🍃 Řekni vlkům, že jsem doma (Carol Rifka Brunt)
🍃 Všem klukům, které jsem milovala (Jenny Han)
🍃Pasažérka (Alexandra Bracken)



Název: Šepotání (Splintered)
Autor: Anita Grace Howard

Anotace: Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět. Když se matčin stav zhorší, nemůže už Alyssa své dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fantastických pohádkách, které zná z dětství, je víc pravdy, než by se mohlo zdát. Vydává se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponurejší, než jak ji zná z knížek a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?

My opinion: Mám ráda Alenku v Říši divů, tudíž mě hned zaujal příběh. Kromě toho se mi také hodně líbila obálka a to, jak má písmo netradiční barvu. Ovšem váhala jsem, jestli si knihu přečtu nebo ne, jelikož jsem na ni slyšela smíšené názory. Mojí kamarádku třeba nebavila. Nakonec jsem se však odhodlala, že ji přece jen šanci dám. A myslím, že jsem udělala dobře.
Je fakt, že některé pasáže mi přišly poněkud nudné. Několikrát jsem se i přistihla, že jsem úplně vypnula. Četla jsem, ale přitom si ani neuvědomovala, co čtu. Na druhou stranu, jakmile jsem se do knihy začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Potřebovala jsem vědět, co se bude dít dál a jak to všechno nakonec skončí. Příběh byl zajímavý, líbilo se mi to trochu jiné zpracování Říše divů. Jednou z nejzajímavějších postav byl pro mě rozhodně Morpheus. Myslím, že právě on byl také jeden z důvodů, proč jsem byla odhodlaná knihu dočíst. Se všemi těmi jeho tajnostmi a vůbec celkově ta jeho záhadná aura. Zpočátku jsem si sama nebyla jistá, jestli je mi jeho postava sympatická nebo ne. Ale něco na něm prostě bylo. A ačkoliv mi občas pil krev, asi tak jako Alysse, nedokázala jsem ho přímo nenávidět. Morpheus je pro mě zkrátka jedna z těch postav, ke kterým mám takový love-and-hate relationship. Jednu chvíli byste jim nejradši pořádně nafackovali, ale hned na to byste je nejradši umačkali v objetí.
Tak.. Teď už si musím jen co nejrychleji sehnat druhý díl!

Hodnocení:


Název: Řekni vlkům, že jsem doma (Tell The Wolves I'm Home)
Autor: Carol Rifka Brunt

Anotace: Píše se rok 1987 a June Elbusové je čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí - strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama. Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.

My opinion: Nádherná knížka. Opravdu nádherná. Snažím se vymyslet něco lepšího, co bych o ní řekla, ale jsem z ní ještě tak unesená, že mě žádná jiná slova nenapadají. Možná měla kniha nějaké mouchy, ale jako celek byla opravdu skvělá.
Příběh na mě působil opravdu reálně a postavy mi byly sympatické. Toby byl zlatý a bylo mi ho strašně líto. Bylo hezké pozorovat, jak se Toby a June pomalu sbližují a jak se z nich stávají přátelé. A pak tu byl samozřejmě sesterský vztah June a Grety. Strašně mě zajímalo, jak to s nimi nakonec skončí a hlavně proč se tak moc odcizily. Vlastně se v knize vyskytují všechny možné druhy lásky -sourozenecká, přátelská i milostná. Představuje nám lásku v mnoha odstínech a poukazuje na to, že žádná láska není špatná.
Myslím, že na knihu budu ještě dlouho vzpomínat a rozhodně se k ní budu ráda vracet.

Hodnocení:


Název: Všem klukům, které jsem milovala (To All The Boys I've Loved Before)
Autor: Jenny Han

Anotace: Milostné dopisy mají mnoho podob. Lara Jean nikdy žádný nedostala, ale pár už jich napsala - na rozloučenou. Lara žádnému klukovi nedala najevo, že se do něj zamilovala. Místo toho mu napsala dopis o tom, jak se cítí, pečlivě ho zapečetila a schovala do krabice pod svou postelí. Ale jednoho dne dopisy z krabice zmizí a Lara zjistí, že je někdo rozeslal. A najednou musí čelit všem svým pocitům, které před světem - a hlavně přímo před adresáty - pečlivě ukrývala! A jak se postupně vyrovnává s minulostí, zjišťuje, že něco dobrého to rozeslání dopisů přece jen přineslo.

My opinion: Když jsem začala knihu číst, moc jsem od ní neočekávala. Považovala jsem ji jen za jednu z dalších sladkých teen knížek. Což asi v podstatě i je. Ale k mému překvapení, jsem se do ní i přesto zamilovala.
Příběh byl jednoduchý, děj rychle ubíhal a velmi dobře se četl. Hned po první kapitole jsem se nedokázala od knihy odtrhnout. Postavy mi byly také sympatické. Laru Jean jsem si oblíbila téměř okamžitě. Jsem ochotna ji odpustit i tu naivitu v některých situacích. Protože ve vší upřímnosti... I já jsem bývám dost často naivní. A Lara na mě zapůsobila tak, že jsem v ní občas viděla samu sebe. Ten malý kousek romatika v sobě prostě neskryji. Jak jsem se tak sžila s Larou, přišlo mi, že to všechno zažívám i já sama. Tak jsem si nakonec začala uvědomovat, že i já pomalu a jistě propadám Peteru Kavinskému. (Kdy už se jen přestanu zamilovávat do fiktivních postav?)
Je fakt, že celý děj byl poměrně předvídatelný. Alespoň já jsem čekala, že to nakonec skončí takhle. Ale byla jsem rozhodnutá číst dál, kdyby náhodou to třeba přece jen neskončilo podle mého očekávání. Nakonec jsem se však žádného překvapení nedočkala, ale i tak jsem spokojená. Rozhodně se plánuji v nejbližší době přečíst další díl! (I need more Peter in my life. :<)
Kniha je příjemnou oddechovkou, takové milé počtení. Ale určitě ji doporučuji spíš těm, kterým nevadí romantika.

Hodnocení:


Název: Pasažérka (Passenger)
Autor: Alexandra Bracken

Anotace: Ztratila vše, co znala a milovala… Etta se proto vydává do neznámé země, kde se seznámí s Nicholasem, který uniká z dosahu mocného rodu v Koloniích. Navíc jí začnou pronásledovat agenti usilující o její život. Etta tak zjistí, že zdědila zvláštní schopnosti, o kterých nikdy neslyšela. Aby ochránila své tajemství i svůj život, bude muset cestovat nejen mnoho mil od domova, ale i do minulosti… Nepřátelské rody se ale nevzdávají a chtějí její moc!

My opinion: Tato kniha pro mě byla celkem zklamáním. A to jsem od ní ani moc nečekala, ale prostě nevím, nijak mě nenadchla. Několikrát jsem si i říkala, že tu knihu snad ani nedočtu. Opravdu jsem měla chuť knihu úplně odložit. Jeden z důvodů byl, že jsem se do knihy vůbec nedokázala začíst. Postavy mi nepřišly zajímavé nebo ničím výrazné, děj byl poměrně nudný, některé popisy až zbytečně zdlouhavé. Trochu se to zlepšilo, když konečně začali pořádně cestovat. Ale opravdu jen o trochu, bohužel.
Musím však pochválit nápad, protože ten je rozhodně zajímavý. Kvůli tomu jsem vydržela celou knihu, protože se mi tohle celé cestování časem opravdu líbilo. A pak obálka, která je vážně hezká. Ale to jsou tak jediná pozitiva, která ke knize můžu říct...

Hodnocení:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama