#1 | unnoticed

2. října 2017 v 23:34 | Ady |  unnoticed

excerpt #1 | unnoticed

Vždycky jsem chtěla mít nějakou superschopnost. A dřív jsem si myslela, že právě být neviditelná by bylo skvělé. Mohla bych se procházet kdekoliv a dělat cokoliv, aniž by si mě někdo všimnul.
Ale později jsem zjistila, že na tom není vůbec nic skvělého. A že vlastně ani nepotřebuji žádné superschopnosti, abych byla neviditelná.
Protože i když stojím v místnosti plné lidi… nikdo z nich mě nevidí. Baví se spolu, procházejí kolem mě bez jediného slova a ani na mě nepohlédnou. Něčemu se spolu smějí a mě připadá, že terčem jejich posměchu jsem právě já. Ale to bych byla moc velký šťastlivec, kdyby ano. Nestojím jim totiž ani za nějaké vtipy.
Ať dělám cokoliv, stále se cítím naprosto neviditelná. Ale ne, myslím, že ví. Ví, že tam jsem. Uvědomují si moji přítomnost. Jenom mě ignorují.

Takže tam jsem - ne neviditelná, jenom úplně nepovšimnutá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama